Nedávno jsem četl knížku Talent nerozhoduje od Geoffa Colvina. V knize mne zaujala pasáž o tom, jak se zlepšovat v práci. Často se tyto principy ukazují na sportu, jde to ale jednoduše převést i na byznys. Tento princip se označuje seberegulace a je to snaha vědomě regulovat svoje chování a přístupy pro dosažení nejlepšího výsledku. Co a jak tedy dělat, abychom dosáhli nejlepšího výsledku?
Před prací
Stanovit si cíle před samotným výkonem je základní kámen úspěchu. A není to o tom říct si, že mým cílem je prostě být lepší. Jde o velmi konkrétní věci, které nás posouvají vpřed. Špičkoví sportovci taky trénují konkrétní věci – střelbu na koš, bránění soupeře, házení trojek – a ne pouze všeobecně basketball. Pokud se nám nedaří zjistit základní potřeby zákazníků, může být cílem hledat klíčová slova, která na tyto potřeby ukazují. Z nedávné studie skutečně vyplynulo, že nemít před prací žádné cíle je kontraproduktivní a dělají to ti neúspěšní.
Během práce
Zde je základním pojmem sebepozorování. Ti nejlepší jsou schopni udělat krok zpět a soustředit se na to, co se odehrává v jejich hlavě a jak to hodnotí (vědci tomu říkají metakognice). Špičkový obchodník je schopen udělat krok zpět a zamyslet se nad průběhem obchodního jednání a zeptat se sám sebe, jestli reaguje dobře a jestli jednání vede tam, kam potřebuje. Sebepozorování nám pomáhá adaptovat se na stále se měnící podmínky a taktéž to pomáhá nalézat příležitost k soustředěnému tréninku, který je pro nejlepší výkon nepostradatelný.
Příklad z běhu: Amatérští běžci mají hudbu v uších a prostě běží. Ti špičkoví se naopak soustředí na sebe, mohou počítat i nadechnutí a kroky, aby dosáhli naplánovaného výsledku. Sami si regulují svůj výkon.
Po práci
Klíčový pojem zde je zpětná vazba. Zpětnou vazbu si můžeme dávat sami nebo ji dostaneme od někoho jiného (mentor, kouč, nadřízený). Pokud si jí dáváme sami, je třeba být velmi konkrétní. Nejde říci pouze: “Docela mě to šlo, a uvidíme”, ale spíše se soustředit na to, jaké konkrétní věci byly dobré a co by chtělo ještě procvičit a zlepšit. Výkon je třeba taky porovnat a nejlépe porovnávat s tím výkonem, který vás dostane těsně za vaše hranice (nemusíme se porovnávat s tím nejlepším na světě). Pokud v rámci sebehodnocení narazíte na chybu, je třeba ji rozebrat a dostat se k příčině té chyby. Ti nejlepší si myslí, že za chyby si můžou sami a nesvádí to na externí příčiny (štěstí, moc těžký úkol atd.).
Chybu je třeba rozebrat a dostat se k příčině vzniku.
Dalším zásadním faktorem po vyhodnocení svého výkonu je přizpůsobení chování. Stane se totiž, že ne vše je tak, jak jste chtěli. Ti nejlepší si to vyhodnotí a podle toho upraví své chování, aby příště reagovali lépe. Ti průměrní si toto nevyhodnotí a nebudou vědět, co dělat příště a budou se tomu chtít spíše vyhnout. To ale úplně nejde a v příštím případě budou stát zase před stejným problémem a nebudou reagovat o nic lépe než minule. Ti nejlepší však mají informace a postupy k tomu, aby to lépe dělali a mají tím pádem i více sebevědomí do další práce.
0 komentáøù